Lidově se mu tak říká dodnes. V roce 1632, během času zmatků a nouze za 30leté války, mlýn shořel. Po mnoho generací zůstával jako mlecí mlýn se dvěma chody ve vlastnictví rodiny Döhnel. Zásadní přestavba proběhla v roce 1796, kdy byl majitelem Johann Christian Richter. Ještě dnes můžeme na závěrném kameni vidět iniciály „J.C.R. 1796“. V následných letech byl mlýn dále prodáván v rámci rodiny, v roce 1841 pak majiteli přádelny Friedrichu Adolphu Grünerovi. Ten nechal mlýn přestavět na přádelnu a přirozenou vodní energii využíval pro pohon strojů. Roku 1865 prodal Grüner nemovitost mlynáři Traugottu Heinrichovi Hauboldtovi, který se vrátil k mlynářskému řemeslu a provozoval také pekárnu. V roce 1874 pak následovala vestavba systému parního mlýna s 22 metrů vysokým komínem, který až do svého stržení v roce 1938 spoluutvářel část městského panoramatu. Po roce 1945 byl nadále provozován jako městský mlýn, který byl následně v roce 1962 přestavěn k obytným účelům.

Nemovitost byla poté delší dobu prázdná a chátrala. V roce 2017 byla potom z většiny stržena a pod dohledem památkové péče znovu vystavěna jako obytná budova.